První noc se zdálo, že si perfektně rozumíme – poté, co jsme se v kratším či delším časovém úseku pokusili dostat do postele většinu našich nových (v mém případě starých známých) spolužáků, vyšší síly a vlna neúspěchu nás dohnala až jeden k druhému.
Musím vás nejdřív seznámit se svojí momentálně oblíbenou technikou, která se jmenuje „Nedáme si Jacka?“. Ve zkratce – buď jen ostatní nebo i sebe samotné nejdřív přesvědčíte, že whiskey, a čím lepší a víc macho značka, tím lépe, je to nejlepší pití, co znáte. Zamlčte, že si do panáka za nekřesťanské peníze většinou nalejete lehkou kolu nebo že uvnitř bolestivě bažíte po Cosmopolitanu. Ne. Nesmí to vědět. Dnes večer jste ta ženská, co přivezla zatraceně drahou flašku Jacka, což znamená, že máte stejné chutě jako on. (Pokud se snažíte svést muže, který pije Cosmopolitan... maximum akce, kterou z něj nakonec dostanete bude nakupování nových lodiček.)
Jakkoli si s panákem Jacka v ruce připadám cool, samozřejmě to neznamená, že se na mě nalepí každý chlap. Vím, že abych se někomu líbila, musí jít o muže s vytříbeným vkusem, nebo erotomana.
A u Zdeňka jsem si nebyla jistá, do které z těch dvou skupin zapadá, ale líbil se mi, což to v mém středně podnapilém stavu docela řešilo. Museli jsme si rozdělit dobrou polovinu lahve, než jsme na to vlítli, ale k mému překvapení byl i přes svojí úctyhodnou hladinku velmi schopný. V rekordně krátkém čase a za rekordně hrůzných podmínek jakéhosi školněvpřírodního ubytovacího komplexu jsme na rozvrzané palandě stihli vystřídat všechny klasiky, on to hezky zakončil a mohli jsme jít zase mezi lidi, ale k mému překvapení následoval ještě rozhovor. A ne „Hele, nebudem o tom mluvit“ rozhovor, ani „Já mám doma holku“ rozhovor. Zázrak, říkala jsem si.
Druhý večer jsme se bavili i za střízliva. Progres. Skoro mě i napadlo: hele, vždyť je pěknej, studuje to co ty, takže i chytrej, v posteli šikovnej, co si ho nechat. A od té doby jsem si s touhle mně celkem cizí myšlenkou stabilnějšího vztahu pohrávala a užívala jsem si takové ty hovadiny jako to, že si sedá vedle mě, a že se mu líbí, jak zpívám, všechna tahle sladká omáčka začínající přitažlivosti. Nakonec šel spát ke mně do postele, i když jsme se tam prostě nikdy nemohli vejít a vůbec jsme se nevyspali – zcela jasná oběť.
Co vám budu povídat, jeli jsme spolu domů, v Praze jsme si párkrát vyšli na kafe, zavolali jsme si, napsali jsme si, pomohla jsem mu sestavit rozvrh (já vím, sexy). A pak to přišlo. To velké finále. To prozření.
Vážná konverzace o tom, co mezi námi je – ale pozor! Nezeptala jsem se já, ale on. Divné, že? Kdy se všechna pravidla na světě obrátila a chlapi se začali ptát na tyhle otázky? Kdy začaly být ženské závislé na sexu a chlapi chtěli jít na věci pomalu? Nebo je to opravdu všechno jen o tom, že jsou mimopražští takoví slušňáci, kteří se jen neovládají pod vlivem drahé whiskey?
Já řekla, že bych si klidně počkala. A pak mi uvnitř velmi rychle došlo, že nedokážu nevědět, na čem jsem a jako obludný malus k tomu dostat zákaz sexu, dokud se to nevyřeší. Vždyť by to bylo peklo.
On řekl, že chce být nejdřív jen kamarád. Kamarád? Tak já ti to dvakrát udělám, a teď budeme kamarádi? problesklo mi hlavou jako první. Přiznám se, že v tomhle bodě moje vnitřní ženská myslela jen a jen na to, jaké blaho by mi přineslo rozbít mu lebku cukřenkou.
Díky bohu jsem to neudělala (jeho lebka mě tak nepálí, ale asi by mě zavřeli), místo toho jsem si celou cestu domů nechávala téct řasenku po tvářích a chytala soucitné pohledy spolucestujících. Taky jsem pár zpráv o tom, jak šlo všechno do prdele, omylem poslala jemu místo svým nejbližším, ouha. A on, že si mě váží (za to si většinou nic nekoupíte) a že bych měla být jeho wingmankou*. Oukej, řekla jsem mu, ostatně jak praví Bro Code: a chick can be a bro, too! Budu skvělá ženská, co pije Jacka, pomáhá chlapům balit kočky a chodí s nimi hrát fotbálek.
Minimálně do té doby, než si to rozdá s jeho spolubydlícím.
*Wingman = ve většině případů muž, přesněji řečeno kamarád, který pracuje ve váš prospěch tak, aby podstatně zvýšil možnost zaskórování. Taky jednoho mám, a dokonce měl prsty i v tomhle celém divadle. Tak díky, Tomáši!
Žádné komentáře:
Okomentovat